Kafkův dům - Návrat kondotiéra

Jak vnímat novou výstavu Dominika Mareše v samém srdci Prahy na Staroměstském náměstí jinak než bilančně? Protože Návrat krvácejícího kondotiéra není nic jiného než cesta zpátky na počátek. Autor se symbolicky ocitá v metropoli, kde prožil své vzestupy a pády. Co může být lepšího pro bonvivána než se setkat se svými dávnými láskami a vznešeně se procházet po obrovském labyrintu svého vlastního díla, které esteticky kótuje jeho každodenní zážitky. Marešovy obrazy jsou záznamem o jeho emocích a pohnutém životě, k nimž má klíč on sám esencí obrovské odvahy, kterou musel vyvzdorovat v dobách nejistot. Malíř se jakoby obloukem, nyní již ve vzpomínce, znovu navrací ke své první pražské výstavní premiéře, která se odehrála nedaleko od Kafkova domu, jenž dnes vítá více než sto obrazů z různých etap téměř dvacetiletého uměleckého hledání a počínání. Výzvu k retrospektivnímu návratu představuje také specifická syrovost Kafkova domu, který ve třech podlažích umožňuje prožít spolu s divákem jakousi geologii vlastního díla. Výstava přináší ikonická díla Dominika Mareše, která jsou konfrontována zároveň s novými výsledky jeho práce. Dominik zůstal abstraktnímu malířství věrný. Na počátku v něm nalezl sympatii k informelu až maniakálního ražení a postupně, s novými zkušenostmi, obohacen cestami do Asie, ale i na poutní místa v Evropě, svou brutalitu jakoby uklidnil do duhových průzračných barev. Připomíná to sestupování na ose času, kdy se idealizované dětství přesvícené slunečním teplem mísí se zkušeností temných až démonických sil, v nichž stejně usilujeme o čistotu a krásu, byť jakkoli vzdálenou a zprvu snad i nedostupnou. V každé stopě slyšíme smích i pláč, neboť ten starý bard a ničemný kondotiér už po staletí ví, jaký je jeho úkol a jehož duše zůstává mužná, věrná a vznešená. I poutník Odysseus dobře chápal, že nejdelší cesta oklikou je nejkratší cesta domů.