Profil

Dominik Mareš (*1972) je český malíř, grafik a umělec známý především obrazy, které reflektují jeho inspiraci ohněm, světlem, přírodou a moderní civilizací

Dominik Mareš se narodil v Ostravě v roce 1972. V sedmnácti letech, během studia na gymnáziu se začal věnovat malbě. První velká výstava v Domě umění v Opavě v roce 1992 sklidila úspěch a otevřela Dominikovi nové příležitosti tvorby. Dokončil fakultu ekonomie, ale vzápětí se přestěhoval do Prahy, kde se představil výstavou v Galerii U Řečických.

Do širšího povědomí se Dominik Mareš zapsal samostatnou výstavou v Národním technickém muzeu v roce 1997, která zahrnovala více než devadesát umělcových děl.

Pro současnost prezentoval své obrazy v duchu strukturální abstrakce na čtyřech desítkách samostatných výstav v Čechách i zahraničí. Jeho díla jsou součástí soukromých sbírek ve více než dvaceti zemích.

Velkou poctou pro Dominika Mareše byla i žádost americké produkce filmu Wanted na zapůjčení tří pláten pro interiér scén, v nichž vystupuje herečka Angelina Jolie a herec Morgan Freeman.

Dominik Mareš se také zúčastnil přehlídky Cowparade Prague 2004, pro niž vytvořil objekt s názvem Plamenná kráva, který byl umístěn v prostorách Slovanského domu. V květnu 2007 byl veřejnosti představen obraz Pozdrav z Prahy o rozměrech 4 x 5 m, speciálně vytvořený pro Asociaci kuchařů a cukrářů ČR k prezentování týmového menu při účasti na mezinárodních soutěžích.

Nejstarší obrazy Dominika Mareše pocházejí z doby, kdy žil ještě v Ostravě. Odráží se v nich syrovost industriálního prostředí, výrazné struktury a primitivní piktogramy reflektují dědictví výtvarného umění, které ve spojení s neonovými barvami zprostředkovává hluboce prožité osobní sdělení.

Publikace

PROMĚNY ANEB NÁVRAT KONDOTIÉRA (2015)

REVIEWS

Magdaléna Juříková

ředitelka Galerie hlavního města Prahy

Za pozornost stojí, že se Dominik Mareš staví ke svému tématu z mnoha úhlů pohledu, a jeho výtvarný jazyk se těmto různým potřebám viditelně přizpůsobuje. Dříve měřil svým zážitkům stejným metrem a neohlížel se napravo ani nalevo v zápalu a posedlosti prací. Dnes postupuje mnohem uvážlivěji a poctivěji hledá patřičný výraz. Jeho oko i paměť jsou trénovanější a pouštějí se do hlubších analýz načerpaného materiálu.
Patrik Šimon

specialista na evropské výtvarné umění 19. a 20. století, nakladatel, kurátor, odborný poradce

Dílo Dominika Mareše se souběžně ubírá po dvou cestách. V jedné je výsostnou doménou abstraktní malba, která je výpovědí o budoucnosti a v druhé se věnuje stavbě bizarních objektů, v nichž se snoubí vážná témata s banalitou a výstřednost s nicotností. Autor v nich trpělivě prodlužuje život odloženým předmětům, ale takovým způsobem, že nemůžeme hovořit o surrealismu ani dadaismu, protože základní myšlenka je tak znepokojivá svou syrovostí, přímým atakem na naše archetypální smysly, že si často říkáme, kolik antikvitních nálezů může při setkání s kreativním jedincem nechat vyrůst fenomenální zkratku materializovaného znaku. Paul Valéry ve své eseji o metodě Leonarda da Vinci říká, že kreativita je percepcí vztahů, nebo „zákon kontinuity“ mezi věcmi tam, kde ostatní nevidí nic. Valéryho poznámka představuje model dokonalé zaměnitelnosti artefaktů jako novou skutečnost. Vlastně se jedná o mnohočetnou časovost uměleckého díla. Obrazy, v poslední době často využívající zlatou barvu, jsou jakýmsi pozadím k těmto objektům, pohybující se v seriálových vrstvách malířského gesta. Dominik Mareš je v nich soustředěný, kontemplativnější, a přitom rozvíjí celou škálu svých dosavadních dřívějších témat jako jedinec ztracený v městské aglomeraci nebo jen v pouhé emocionální synestezii. V malbě zároveň rozvíjí svou novou zkušenost se životem na venkově a jeho časovou cykličností a zdánlivým poklidem. Soustřeďuje se na místo, kde zapustil kořeny a vnímá zázrak stvoření ve všech jeho proměnách, krásách i úskalích, protože stín minulosti dokáže překonat vzdálenosti mezi zapomenutými sny a realitou mílovými kroky. Jeho obrazy jsou svízelně prázdné jako zenová báseň, mučivě hledající zkratku mezi efektem a naplněním.
Jiří Michalický

historik umění a kurátor, pracovník Národní galerie

Dominik Mareš je malíř, jehož tvorba se už řadu let přirozeně vyvíjí. Má svůj přesný rytmus, jehož dodržování je pro něj velmi důležité. Nachází vlastní technické postupy, které přesně odpovídají jeho představám a způsobu vyjádření. Postupně objevuje svá témata, dospívá v nich k osobitému projevu. Má vyhraněný smysl pro řešní prostoru, pro členění plochy.